Snad ani nevíš

Snad ani nevíš, že máš křídla,
už tolikrát mi pohladily tváře,
snad ani nevíš, že jsi anděl,
který mé bolístky láskou převáže.
Snad ani nevíš o záchranné síti,
z dlaní ji zaplétáš pod můj splín,
pod vzlyky, vzteky, pod lítosti
a já pak padám do plátků kopretin.
Z kávových zrnek stavíš chrámy
co zastiňují moje bitvy.
Snad ani nevíš, mezi námi,
to nejlepší ve mně, jsi ty.