Když říkám, že život není fér

Když říkám, že život není fér,
povídáš s nadhledem to všechno ber.
Když smáčím Tvé rameno svými těžkostmi,
ty zbavuješ mě lítosti.
Když se mi chce smát,
s Tebou přestávám se bát.
Když si myslím, že slunce přestalo hřát,
ukážeš mi, že zas na nohách budu stát.
Když nedaří se mi spát,
noční můry, snažíš se mi rozehnat.
Když srdce mám bolavé,
Tvoje oči jsou chápavé.
Když s čímkoli mám problémy,
moje tváře jsou Tebou slz zbaveny.
Když potřebuji pohladit duši,
na tváři úsměv mi vykouzlit umíš.
Když potřebuji se schoulit do klubíčka,
jsi ten kdo má po ruce ty správná slovíčka.
Proto přijmi má slůvka děkovná,
Tvému přátelství se nic nevyrovná.