Pro tebe skládám básničku,
na pavučině z měsíčku,
u průzračného rybníčku,
ať máš mé lásky kapičku.
Hvězdičky se na mě smějí,
na obloze dovádějí,
jsou poslové básně mé,
ve snu ji uslyší srdce tvé.
Přichází nové rozednění,
my pod silou zapomnění,
chceme lítat jako ptáci,
nechodit pozpátku nejsme raci,
pozorovat svítání,
cítit nové poznání ,
chci poznat nové věci,
od toho jsem na světě přeci.
Přicházíš do ticha bezesné noci,
v náruči bílé zem usíná,
v tu chvíli zjevíš se, jsem v tvé moci,
mé verše padají Ti do klína.
Z které to krajiny má múza mává,
jiskřivé hvězdičky slůvek tvých,
z jakých to pramínků radost mi dává,
Tvá laskavá duše a něžný smích.
V porcelánovém hrníčku ukryt je nápoj
s nápisem zdraví,
dává léčivou sílu do těla,
neboť, jak pověst po staletí praví,
láska se v jeho elixíru ukryla,
z bylin čerpá energii příštích let,
přináší útěchu duši znavené,
aby neonemocněl celý dnešní svět,
tělo bolesti nitra bylo zbavené.
Vždyť dobro je přece kouzelné....
Slza štěstí z oka padá,
objetí své chtěla bych Ti dát.
Zdroj světla nikdy nezapadá,
O lásce, štěstí nechal sis zdát?
To není zdání, to není sen,
Vždyť je to skutečnost, tak říkám jen:
smějme se spolu - nespadněme dolů
na věky buďme přátelé.
Jak jen to povědět?
Že mám ráda vázu s květinami v pokoji
a taky zvonkohry co se třpytí a cinkají.
Že když motýl na květ přede mnou usedne,
Bolest z mého srdce sesedne.
Prý jsem nebezpečná sobě i svému okolí,
ale já jen tvrdím, že všechno zlé přebolí,
že nikdy nesmíme beznaději propadat....
Neptej se na zítřky, když je včera,
budoucnost ještě stále sní,
jestli se probudí nedosněna,
vezme si kousek ze snů tvých.
Neptej se na dnešek, když je zítra,
minulost už je za námi,
jestli ji probudíš, nastane změna,
zaplatíš vlastními slzami.
Dívej se na svět v této chvíli,
nikdy už nebude krásnější,...
Po pavučině z chmýří utíká čas,
rozcestím pěšin hledá klíč srdce,
nechává city hluboko v nás,
než života dohoří poslední svíce.
Každodenní vzpomínky brouzdají hlavou,
pomoc přichází v potřebnou chvíli,
jdeme si přátelstvím cestičkou pravou,
úžasným rájem k vysněnému cíli.
Zvonky cinkají v té mojí hlavičce,
sladkou melodií srdci hrají,
přidávám radost každé rolničce
dech se mi doslova tají.
Pár tónů duši rozehřeje
rozproudí jiskry dávných let
zaženou chvíle beznaděje,
vykouzlí barvou lepší svět.
Dlaní Ti sbírám slova z úst
pohladí vždy a všude
nechávám přátelství naše růst
v časech samoty vždy při mně bude....
Ať už je temná noc, nebo bílý den,
má nade mnou moc,kouzelný sen.
Létat jako pták. Do výše se vznést.
Vznést se do oblak. Ne jen po zemi lézt.
Závidím ptákům, kteří létají,
nemají žádného pána.
Strach z pádu nikdy nemají.
A nemají strach z rána.
Jen ať si létají, ptáci.
Pokaždé jinak barevné jsou dny,
nabídka dne, spektrum paní duhy.
S hořem i radostí se líbají
a mizí, jak na vodě kruhy.
Šťavnaté jsou dny, jako pomeranč
sladší medu, kolikrát
kyselé, jak z okurek lák
hořké, když přinesou pláč.
Bouřlivých dnů příděl vyprší,
hladina příštího času
uhladí vodní kadeře,
Když ráno procitnu, přemítám o Prozřetelnosti,
jíž se zalíbilo, abych do nového dne opět vkročit směla.
Jen tehdy zářivé svítání přijde k nám,
když budeme přemítat o tom, co radost a pokoj i Lásku přinese nám.
Dobrou noc, broučku můj,
anděl Tě opatruj,
svěřený jsi v jeho péči,
nedej nikdy na zlé řeči,
krásnou noc Ti přeju já,
anděl mi Tě pohlídá.
Každé drobné těšení
je v prostoru záchytný bod.
To čiré potěšení,
přes rozbouřené vody brod.
Jen se neutopit ve víru času,
vnímat vůně citů
uslyšet tóny SRDCEHLASU.
Každé prožité mít rád,
má místo v lidském srdci.
Co není nedobytný hrad,
je světlem v temné noci.
Jen se nespálit v plamenech prázdna,...
Tisíce lampionů oblohu krášlí
Tak rychle do postele hupsni
Bubáky svážu k sobě mašlí
Ty zavři očka a klidně usni.
Miluji rána a brzká vstávání.
Co nový den přinese?
Nemám zdání.
Možná do něj vplují radosti,
ale i drobné, či velké starosti?
Uvidím, co mě dnes čeká za dění.
Má každý problém nějaké řešení?
Ať už mi osud cokoliv přichystá,
jedním jsem si docela jistá.
Miluji život v dobrém i zlém....
Zatímco jedna brána ke štěstí se zavírá,
nová a krásnější se otvírá.
Připrav se, poběž k ní a začni bojovat,
život TEN MUSÍME UMĚT milovat,
VŽDYŤ je PŘECI darem,
který nebyl dopřán všem.
Až bude zle, tak na mě si vzpomeň -
jsem tu vždy pro Tebe, tak prosím nezapomeň.
Někdy nás tlačí v botě kamínek,
zdá se nám větší, než ve skutečnosti je.
Zkoušíme dělat, že o něm nevíme,
a přitom tiše, čím dál víc trpíme.
Někdy nás tlačí v botě kamení,
možná, že bývá zvláštním znamením.
Možná navádí mne k zastavení,
vždyť je tak snadné, jeho odstranění.
Až v příštím životě, přijdou mé sudičky
a budou děsit mě ,zas svojí sudbou,
prosím tě, příteli, zažeň ty babičky,
podplať je, co já vím, vínem a hudbou.
Jen ať mi nedají ,do vínku vůbec nic,
jednou bych moc rád žila, jen podle svého.
Opij je babizny, ať zpívaj' z plných plic
a já si užiju dobrého i zlého....
Píšu ti, píšu, jen pár řádek,
do kterých chci kus citu dát,
vím, neodnesu Tě do pohádek,
vím, nedokážu čarovat.
Píšu ti, píšu, jen pár slůvek,
však žádné není jenom tak,
chtěla bych modro jak z borůvek
ti přes slovíčka věnovat.
Píšu ti, píšu,
bez myšlenek, jen podvědomí vypráví,
možná bych chtěla zcela směle...
Vesmír plný veršíků,
přeji Tobě, můj milý andílku.
Oceán štěstí, celý život,
ať trním Tobě cestu klestí.
Moře lásky,
nechť přelije Tobě chmury a vrásky.
Řeku přátelství,
jíž připlují Tobě denně milá poselství.
Potůček zdraví,
živou vodou ať bolístky Tobě splaví.
Pramínek naděje,
nechť novou víru Tobě do srdce nalije....
Roztáhni koutky úst můj milý,
přestaň se mračit, či smutný být.
Dívej se, jak kůň snů je bílí,
a jak můžeš lusknutím prstů sen proměnit.
Zatlač bol a slzy zažeň do kouta,
rozjasni hvězdičku v očích svých.
Vždyť cesta ke štěstí je volná,
a ty smíš bez obav z nočních můr odejít.
Já píšu, léčím se tak.
Pomalu, ale jistě nacházím tlak.
Tlak srdce, které bije pomalu.
-jak nacházím svou odvahu-
Bije pro tebe, protože ty mi pomáháš.
Rytíř v brnění v mých, v mých představách.
Můj anděl, sestupující z oblak,
tím z mého srdce odplouvá mrak.
Vyjdeš, když tě potřebuji,
víš andílku, já ti důvěřuji....
Přála bych si zažít ten pocit
a poznat nepoznané.
Vzlétnout tam, kde sny se prožívají,
nepadnout tam, kde hvězdy zhasínají.
Zažít svět přes růžové brýle,
míti v ten den krásné chvíle.
Slunce krásně v obzoru,
mraky v dáli, z dohledu.
Míti den bez starostí,
štěstí, lásku, krásu světa-dostat z milosti.
Umět najít teplo v chladu
a v ďáblovi anděla,
uprostřed tmy světla vládu?
Abych kouzlit uměla.
Umět najít slunce v mracích,
v oceánu pevnou zem,
život v konících houpacích?
To je snad jen dětský sen.
Najednou Tě jen tak poznám,
roztáčíš mi jiný svět,
učíš mě, jak chodit bosa
Druhé místo je stříbrný svit měsíce,
když jsou dva, vznikne prostě dvojice.
I nekonečno vytváří dva kruhy.
Jeden je sám, když vedle něj je druhý,
teprve potom mohou tvořit pár,
jedině díky druhé misce váhy vyrovnám.